Kdo jsou mladí křesťané?

Tuto otázku si pokládám čím dál častěji, když ve chvílích opravdu hutné nudy zabloudím na Signály. Tu však místo aby nuda prchla, přichází znovu a dá se nožem krájet.

Mezi mými známými je spousta originálních osobností, lidí s vlastním názorem, lidí hluboce uvažujících a lidí vtipných. Ovšem stále víc se mi vynořuje před očima, že i křesťané mají svou  „většinovou společnost,“  která ovládá a formuje názory okolí . A stejně jako ta klasická, na kterou si mnozí tak automaticky stěžují, i křesťanská většina má své negativní rysy.

Za všechna negativa se mi jako první vynoří bezbřehá naivita. Skutečně je pravda, že je lepší být optimistou než pesimistou, dívat se na věci z lepší stránky a mít na paměti, že Bůh nás miluje – ale někdy mi zůstává rozum stát, když vidím, jak se tyto myšlenky snoubí s černobílým pohledem na svět. Nemám v úmyslu zastávat se morálního relativismu, ale cožpak je svět uspořádaný do šuplíčků?

Tím se dostávám k podivuhodné schopnosti uvažovat v klišé. Myšlení mladých křesťanů je kolikrát tak předvídatelné a zaškatulkované, že mám chuť se místo čtení náboženských článků podívat na Ulici, kde mě nuda a všednost alespoň nezklame. Moderní společnost je zkažená a modlit se je dobré, potrat je zločin a milovat bližního je povinnost – ale to všechno už bylo řečeno tolikrát, že začínám přemýšlet, kdy nastala chyba v matrixu. Originality se nedostává , individuální projevy osobnosti se omezily na extrovert – introvert a humor byl spláchnut ve chvíli křtu .-) Dobře, to přeháním…nicméně uniformita společenství nejenom mě často dovedla k pronikavé myšlence „co tu sakra dělám.“  Jeden jako druhý, křesťan má i pouhým svým vzhledem blízko k rybkám a ovečkám.

S tím se pojí také lpění na konvencích a na detailech. Je pravda, že Kristus naznačil, jak by měl křesťan žít….ale mezi tím a skřípěním zubů je ještě tolik prostoru pro odvážnou módu, zajímavé vyjadřování, hudbu v barech a vášeň ve vztazích. Opravdu smysl života záleží na tom, jestli člověk kouří (případně co kouří), jestli jde do kostela třeba v plavkách, mluví sprostě nebo žije ve squatu?

Lidí a věcí je na světě tolik, abychom se měli stále čemu divit a mohli obdivovat rozmanitost Božího stvoření. Než začneme vynášet soudy, co si o věcech myslíme my a Bůh, měli bychom si nejdřív uvědomit, že do lidí nevidíme a do Boha už vůbec ne.  .-)