Devět tváří duše

Před nějakým časem mi kamarádka psycholožka vyprávěla o zajímavé typologii osobnosti, které se říká enneagram. Zaujalo mě to a chtěla jsem se dozvědět víc, půjčila jsem si tedy knížku Enneagram – devět tváří duše, kterou napsali Richard Rohr a Andreas Ebert. Název i obálka vypadají na první pohled pofidérně, nenechala jsem se ale odradit a pustila se do toho.

O vzniku enneagramu se toho moc neví. Vychází z různých starověkých tradic, které ve dvacátém století různí lidé poskládali dohromady. Měl by to tedy být nějaký ezoterický mišmaš, přesto to na mě působilo jako zdaleka nejkomplexnější typologie, s jakou jsem se setkala. V několika posledních desetiletích ji objevili i křesťané a tak vznikla tato kniha, která na enneagram nahlíží z našeho západního křesťanského pohledu.

Podobně jako znamení zvěrokruhu, i enneagram popisuje základní typy lidí, kteří mají jakýsi společný základ, jenž je činí podobnými. Jsou popsané jako devět čísel a označují se prostě "jednička," "osmička" a podobně. Narozdíl od horoskopů ale naše číslo v enneagramu neurčuje datum narození ani jiné obskurní okolnosti – mnohem spíš na něj mají vliv zkušenosti z raného dětství a do jisté míry i dědičnost. V tom se podobá spíš typologiím jako "introvert – extrovert". Přestože lidé v rámci jednoho čísla se mohou navzájem zvnějšku odlišovat, uvnitř sdílí klíčové motivace a strategie přežití ve společnosti, které si vyvinuli v dětství. Některé typy se ve stresu stáhnou do sebe a jsou k ostatním chladné, jiné jsou spíš agresivní nebo mají tendence k hysterii. Pro někoho je důležité vzbudit pozornost ostatních a být výrazný, zatímco jiní preferují, aby je ostatní nechali na pokoji, a podobně.

Při čtení mě opravdu fascinovala komplexnost, s níž jsou jednotlivé typy popsané. Jako každá jiná typologie, i enneagram se dá jistě použít k povrchnímu škatulkování lidí, a do jisté míry je to zábava. Kniha taky rysy jednotlivých čísel záměrně nadsazuje, aby vynikly, takže málokdo z nás vypadá přesně tak, jak je v ní popsáno. Autoři ke každému číslu pro ilustraci přiřazují typické zástupce z řad různých osobností a zmiňují také biblické postavy. Zdůrazňují tak, že žádné z čísel není lepší nebo víc "křesťanské" než jiné a všechny typy se můžou svým způsobem podílet na Božím díle.

Hodně mě inspiroval vhled autorů do typických "životních pocitů," které se s námi od dětství táhnou a které jsme ne vždy dokázali pojmenovat: například "musím být vždy perfektní, aby můj život měl cenu," "musím se odlišovat, abych nebyla přehlížena" nebo "musím sloužit druhým, abych si zasloužila lásku."

U každého čísla autoři kromě typických pokušení (jako strach, lenost nebo závist) zmiňují také specifické vlohy a výzvy k růstu. Každý typ má svou takzvaně vykoupenou a nevykoupenou polohu, přičemž většina z nás se nachází někde uprostřed mezi oběma extrémy. Zdálo se mi, že zde kniha pracuje i s dědičným hříchem. Mohli jsme mít krásné a bezstarostné dětství, přesto nikdo z nás není dokonalý a u všech se najde něco, co nás poznamenalo.

V poslední části je kapitola věnovaná Kristu a inspiraci, kterou si z enneagramu můžeme vzít pro naše prožívání víry. Zatímco dříve byl Ježíš označován za typickou "dvojku," autoři knihy zastávají názor, že ho nelze zaškatulkovat do jednoho čísla. Žádná z osobností není lepší nebo horší, proto v Kristu můžeme najít dobré vlastnosti všech devíti typů. Každý z nás dostal v dětství určitou základní výbavu, s kterou kráčíme životem. Není to ale nic, co nás předurčuje k jistému osudu – s Boží pomocí můžeme naše slabosti proměnit a vzájemně se obohacovat.

Mě osobně knížka otevřela řadu témat, která jsem delší dobu nechávala ležet ladem. Kdo jsem? Co mi bylo dáno a jak s tím zacházím? Na co vzpomínám a co čekám od budoucnosti? Na zadní obálce píšou cosi o tom, že znalost enneagramu dokáže změnit náš život. To je sice krapet přehnané tvrzení, rozhodně se ale jedná o inspirativní čtení.